Olympijské hry v Tokiu se původně měly odehrát v roce 2020. Jak ale všichni víme, svět se zbláznil a tak místo toho byly letos.
Už jsem na toto téma jednou článek psal a tak pokud vám utekl, najdete jej zde:
https://www.karate-blog.cz/karate-na-olympijskych-hrach-2020/
Link sem dávám hlavně proto, že jsem se už do olympijského karate trochu navážel a také proto, že se od té doby mé názory příliš nezměnily.
V průběhu tokijských her se ale stalo přesně to, čeho jsem se obával – přesně to, proč velká část společnosti odmítá brát sportovní karate vážně. Nebudu chodit kolem horké kaše:
Dne 7. srpna proběhl finálový zápas kumite mužů, kde proti sobě v kategorii do 75kg nastoupili Íránec Sajad Ganjzadeh a Tareg Hamedi ze Saúdské Arábie. Hamedi měl po celou dobu navrch a vedl už 4-1 ve chvíli, kdy se mu podařil parádní kop na hlavu soupeře. Došlo ke KO a soupeř, neschopen pohybu, byl počítán do deseti, načež byl zápas ukončen. Človek by řekl, že v bojovém sportu je to nejlepší zakončení zápasu, jaké si lze představit a že si Hamedi svou zlatou medaili plně zasloužil. Nakonec jeho soupeř měl ruce dole a navíc si do kopu docela pěkně naběhl.
Jenže výsledek zápasu je zcela opačný. Je úplně jedno, že Ganjazdeh nebyl nijak zraněn , že neukápla kapka krve, že měli oba chrániče atd. Hamedi byl diskvalifikován za přílišnou tvrdost a olympijské zlato dostal knockoutovaný soupeř. Sám se to dozvěděl v šatně a přiznal, že si ze zápasu moc nepamatuje.
Mockrát jsem slyšel narážky na sportovní karate v tom duchu, že se medaile vozí vítězům do nemocnice, zatímco poražení odcházejí po svých. No a to přesně se na Olympiádě stalo.
…
Chápu, že situace možná rozdělí čtenáře na dva tábory. Pravidla jsou pravidla, rozhodčí neměli na vybranou a rozhodně se nejednalo z jejich strany o nějakou zlovůli. Následuje tedy otázka, k čemu jsou taková pravidla dobrá? Kam takový bojový sport posouvají? Je to ještě vůbec bojový sport? Jak lze obhájit taková pravidla, když na stejných Olympijských hrách do sebe boxeři ve vedlejší hale buší o stošest?
Mimochodem když už jsme u toho boxu, ani ten se nevyhnul potížím. Pokud se ale při zápase pokusíte soupeři ukousnout ucho, diskvalifikace je tak nějak pochopitelná. Pokud je ale i v karate vaším úkolem rozdávat rány a pokud se vám to nákrásně daří, zůstává nad následným vyloučením rozum stát. Je to jako kdybyste boxera vyhodili proto, že prostě dal soupeři příliš mnoho ran.
Nebojte se, uvědomuji si, že je moderní sportovní karate prostě nastaveno jako bezkontaktní sport. A že stejně jako závodní kata nemají s těmi původními okinawskými už prakticky nic společného, ani kumite nejspíš není boj. Co to tedy ale je?
Článek zde ukončím. Nemám totiž žádné odpovědi na výše položené otázky. Dřív jsme všechny úpolové aktivity dělili na dvě skupiny, tedy bojové sporty a bojová umění. A tak si nakonec neodpustím jedovatou poznámku, jestli bychom neměli zavést ještě třetí kategorii – závodní karate.
J. Č.
Vpravo leží Sajad Ganzjadeh, který právě vyhrál zlatou medaili.
